O odložené dani musí účtovat všechny jednotky, které mají povinný audit, a všechny akciové společnosti. Odloženou daň sice nikam neplatíme, ale je důležité ji umět stanovit a správně zaúčtovat. Jak na to, vám poradíme v následujícím článku.
Odložená daň slouží k zajištění základní účetní zásady věrného a poctivého zobrazení předmětu účetnictví účetní jednotky. Povinnost účtovat o odložené dani mají vybrané účetní jednotky, konkrétně účetní jednotky tvořící konsolidační celek nebo účetní jednotky sestavující účetní závěrku v plném rozsahu (§ 18 odst. 4 vyhlášky k účetnictví pro podnikatele).
O odložené dani musí tedy účtovat všechny jednotky, které mají účetní závěrku ověřenou auditorem (povinný audit) a všechny akciové společnosti. Ostatní účetní jednotky mohou o odložené dani účtovat dobrovolně.
Odložená daň je vnímána jako účetní nástroj, který je upraven ve vyhlášce k účetnictví pro podnikatele a v Českém účetním standardu č. 003, kde jsou stanoveny základní účetní postupy a následné vykazování odložené daňové pohledávky nebo odloženého daňového závazku. Účetní jednotka, která má povinnost o odložené dani účtovat, účtuje o odloženém dluhu vždy, o odložené pohledávce s ohledem na zásadu opatrnosti.
Odložená daň zachycuje dočasný rozdíl mezi účetním a daňovým pohledem na výsledek hospodaření. Výsledkem výpočtu odložené daně je tento rozdíl vynásobený sazbou daně z příjmů, která je stanovena zákonem o daních z příjmů.
Odložený daňový závazek je současná daňová výhoda, která se v podobě vyšší daně promítne až v budoucích účetních obdobích. Naopak odloženádaňová pohledávka je budoucí daňová výhoda, která se promítla do výsledku hospodaření v současnosti pouze účetně. Velmi zjednodušeně řečeno, v budoucnu vznikne účetní jednotce nižší daň, ale ne ještě nyní.
Příklad 1
Účetní jednotka účtuje v roce 2022 o účetní opravné položce k zásobám v důsledku snížení jejich hodnoty a tyto zásoby chce ve snížené ceně následující účetní období (tedy v roce 2023) prodat. Opravná položka se promítne do výsledku hospodaření v roce 2022, ale v daňovém přiznání se o tuto opravnou položku výsledek hospodaření (základ daně) zvýší.
| 2022: | |
| Tvorba účetní opravné položky (daňově neúčinné): 10 000 Kč | MD 559/D 196 |
| Výsledek hospodaření před zdaněním: 190 000 Kč (200 000 Kč − 10 000 Kč) | |
| Základ daně 200 000 Kč (190 000 Kč + 10 000 Kč), splatná daň 19 %: 38 000 Kč | |
| Výsledek hospodaření po zdanění: 152 000 Kč (190 000 Kč − 38 000 Kč) |
| 2023: | |
| Rozpuštění opravné položky z důvodu prodeje zboží: 10 000 Kč | MD 196/D 559 |
| Výsledek hospodaření před zdaněním: 210 000 Kč (200 000 Kč + 10 000 Kč) | |
| Základ daně 200 000 Kč (210 000 Kč − 10 000 Kč), splatná daň 19 %: 38 000 Kč | |
| Výsledek hospodaření po zdanění: 172 000 Kč (210 000 Kč − 38 000 Kč) |
účet 196 – Opravná položka ke zboží
účet 559 – Tvorba a zúčtování opravných položek v provozní činnosti
Tvorba daňově neúčinné opravné položky má vliv na účetní výsledek hospodaření účetní jednotky v jednotlivých letech, ale nemá žádný dopad na splatnou daň, která je v letech 2022 a 2023 naprosto stejná.
V následující tabulce je zřejmý rozdíl mezi splatnou daní vypočítanou ze základu daně a daní vypočítanou z výsledku hospodaření.
| Rok | Splatná daň | „Účetní daň“ | Rozdíl |
| 2022 | 38 000 Kč | 36 100 Kč (190 000 × 0,19) | +1 900 Kč |
| 2023 | 38 000 Kč | 39 900 Kč (210 000 × 0,19) | −1 900 Kč |
Účetní jednotka zaplatila na splatné dani v roce 2022 více, než odpovídá její účetní výsledek hospodaření (v roce 2023 zase vzhledem k účetnímu výsledku hospodaření méně). Aby tuto skutečnost zachytila v účetnictví, má možnost (s ohledem však na zásadu opatrnosti) v roce 2023 o rozdílu mezi splatnou a „účetní daní“ účtovat v podobě odložené daně – pohledávky.
V prvním roce účtování o odložené dani se část odložené daně, která se vztahuje k předchozím účetním obdobím, účtuje na účtech účtové skupiny 42 a část, která se vztahuje k běžnému účetnímu období, se zachytí na účtech účtové skupiny 59. V následujících účetních obdobích se účtuje zvýšení či snížení odložené daně vypočtené ze všech přechodných rozdílů na účtech účtové skupiny 48.
Způsob stanovení odložené daně
Odloženou daň lze stanovit dvěma různými způsoby – metodou rozvahovou a metodou výsledkovou. Obě vedou ke stejnému výsledku.
1) Metoda rozvahová
Metoda rozvahová se někdy nazývá také jako závazková a vychází z principu stanovení odložené daně z rozdílu daňových a účetních hodnot majetku a závazků. Konečný stav odložené daně se zachytí na účtu 481 bez ohledu na to, zda se jedná o pohledávku nebo závazek. Tato metoda stanovení odložené daně je považována za výchozí, jelikož dokáže reagovat i na odloženou daň účtovanou do vlastního kapitálu.
Příklad: Účetní jednotka má počáteční stav odložené daně ve výši 30 000 Kč na straně MD. Konečný zůstatek odložené daně v rozvaze je ve výši 20 000 Kč na straně DAL.
Řešení: Rozdíl je 50 000 Kč [30 000 Kč − (−20 000 Kč)], který účetní jednotka zaúčtuje jako změnu stavu odložené daně.
2) Metoda výsledková
Metoda výsledková vychází z rozdílných účetních a daňových dopadů do výsledku hospodaření a použili jsme ji v prvním příkladě. Změna odložené daně se účtuje na výsledkovém účtu 592 a měla by být spíše metodou doplňkovou neboli kontrolní.
Příklady odložených daňových závazků a pohledávek
Zdrojů, kdy se o účtuje o odložené dani, naštěstí není v našem účetním systému mnoho. Jedná se pouze o takové případy, kde je daňový a účetní pohled na výsledek hospodaření rozdílný a jedná se o přechodné, nikoliv trvalé účetní případy.
Z odložených daňových závazků lze jmenovat tyto zdroje:
- majetek je odpisován daňově rychleji než účetně (rozdíl daňové a účetní zůstatkové ceny je záporný),
- saldo neuhrazených výnosových smluvních pokut (smluvní pokuty jsou daňově uznatelné až po jejich uhrazení).
Zdroje odložené daňové pohledávky jsou následující:
- majetek je odpisován účetně rychleji než daňově, toto však není zcela běžné, v tomto případě je daňová zůstatková cena vyšší než účetní,
- daňově neuznatelné opravné položky, rezervy,
- saldo neuhrazených nákladových smluvních pokut,
- pojistné na sociální a zdravotní pojištění neuhrazené do konce následujícího měsíce po konci zdaňovacího období,
- neuplatněné daňové ztráty.
Příklad 2
Účetní jednotka vytvořila na konci účetního období 50% opravnou položku k pohledávkám, které jsou 12 měsíců po splatnosti; daňově uznatelná bude u těchto pohledávek opravná položka až po 18 měsících po splatnosti. Jedná se tedy o účetní opravnou položku, která není zatím daňově uznatelná, ale v budoucnu bude (je to přechodná položka).
Řešení: Účetní jednotka z rozdílu mezi účetní a daňovou opravnou položkou vytvoří odloženou daňovou pohledávku.
Příklad 3
Stejně jako u předchozího příkladu účetní jednotka vytvoří daňově neuznatelnou opravnou položku k pohledávkám, která se však nikdy nestane daňově účinnou (například opravná položka k nějaké spojené osobě nebo vůči promlčené pohledávce).
Řešení: Jedná se o trvalý rozdíl, který nikdy nebude daňově účinný, proto se v tomto případě odložená daň nepočítá.
Dalším příkladem, kdy nikdy nevznikne odložená daň, je případ tvorby opravných položek k uměleckým dílům, jelikož ztráta z prodeje uměleckých děl je daňově neuznatelná.
Zdroj: https://portal.pohoda.cz/dane-ucetnictvi-mzdy/ucetnictvi/odlozena-dan-v-prikladech/?utm_source=StwMailing&utm_medium=email&utm_content=20230329&utm_campaign=portal